Záběhlický zámek je ve své dnešní podobě romantickou novobarokní rezidencí, jeho stavební historie však sahá mnohem dál než jen do 19. století. Předpokládá se, že současná budova v sobě skrývá pozůstatky středověké tvrze, o níž máme zprávu z roku 1398 a kterou pravděpodobně vystavěl litomyšlský biskup.
V renesančním období byla gotická tvrz dále přestavovaná, ale k proměně původní tvrze v zámek došlo až ve druhé polovině 17. století. Roku 1663 totiž Záběhlice koupil saský kníže Julius Jindřich a buď on, nebo některý z následných vlastníků vybudoval z někdejší tvrze nové reprezentativní sídlo, jehož součástí byla i kaple v západním křídle. Majitelé zámku se rychle střídali a teprve roku 1841, kdy Záběhlice získal Karel Korb, rytíř z Weidenheimu, dostal zámek stálejšího pána. Když v roce 1885 zámecké budovy vyhořely, přikročil Ludvík Korb z Weidenheimu k radikální přestavbě podle plánů stavitele Ferdinanda Hauptmanna, civilního inženýra na Královských Vinohradech. Projekt realizovali společně architekti Cornelius Hauschka a Eduard Rechziegel. Z jejich rukou vzešla nynější novobarokní podoba zámku, která přečkala i dobu devastace během druhé poloviny 20. století.
Při pohledu zvenčí nás zaujme působivá skladba zámeckých budov, které dominuje nejen polygonální věžice s kaplí, ale i mohutná hranolová věž završená cibulovou bání. Velký dvůr uzavírala jako protějšek zámku veliká stodola, která se vinou nepéče v 50. letech celá zřítila a byla zbourána. Přestal sloužit zámecký skleník a kaplička v parkové zdi při silnici rovněž zanikla. Je třeba také litovat, že se nedochovalo nic z dřívější výzdoby interiérů.
Restituovaný objekt se vrátil rodině dřívějších majitelů a slouží převážně jako správní a administrativní objekt. Do nádvoří hospodářské části byla roku 2006 instalována plastika akademického sochaře Lukáše Rittsteina „Formule navždy“.
V renesančním období byla gotická tvrz dále přestavovaná, ale k proměně původní tvrze v zámek došlo až ve druhé polovině 17. století. Roku 1663 totiž Záběhlice koupil saský kníže Julius Jindřich a buď on, nebo některý z následných vlastníků vybudoval z někdejší tvrze nové reprezentativní sídlo, jehož součástí byla i kaple v západním křídle. Majitelé zámku se rychle střídali a teprve roku 1841, kdy Záběhlice získal Karel Korb, rytíř z Weidenheimu, dostal zámek stálejšího pána. Když v roce 1885 zámecké budovy vyhořely, přikročil Ludvík Korb z Weidenheimu k radikální přestavbě podle plánů stavitele Ferdinanda Hauptmanna, civilního inženýra na Královských Vinohradech. Projekt realizovali společně architekti Cornelius Hauschka a Eduard Rechziegel. Z jejich rukou vzešla nynější novobarokní podoba zámku, která přečkala i dobu devastace během druhé poloviny 20. století.
Při pohledu zvenčí nás zaujme působivá skladba zámeckých budov, které dominuje nejen polygonální věžice s kaplí, ale i mohutná hranolová věž završená cibulovou bání. Velký dvůr uzavírala jako protějšek zámku veliká stodola, která se vinou nepéče v 50. letech celá zřítila a byla zbourána. Přestal sloužit zámecký skleník a kaplička v parkové zdi při silnici rovněž zanikla. Je třeba také litovat, že se nedochovalo nic z dřívější výzdoby interiérů.
Restituovaný objekt se vrátil rodině dřívějších majitelů a slouží převážně jako správní a administrativní objekt. Do nádvoří hospodářské části byla roku 2006 instalována plastika akademického sochaře Lukáše Rittsteina „Formule navždy“.